sobota 12. prosince 2015

Ze stodoly bude pomaloučku domov...

všechny vás opět zdravím.Čas utíká a u nás se hodně mění.Vypadá to,že se nastěhujeme na konci ledna,sice budeme dodělávat i potom,ale dnes už vím,že není co uspěchat ,chci náš nový domov mít opravdu už tak jak si přeju a ne mít vše honem honem.Takže si počkám třeba na obložení dřevem atd,v čisté dřevostavbě se dá také dobře žít:))))hlavně,že už budeme mít zase vše svoje.U dědy se přeci jen dost tlačíme:))Můžete se mrknout jak to u nás pokračuje.

V dílně pomalu finišujeme,snad budou všechny zákaznice spokojené a naše čistá ruční práce je bude těšit.Letos bych se neobešla bez mé milované Kájulky tchýňulky,která zastala takový kus práce,balení je nakonec ta nejhorší část naší práce.Je to můj anděl.

Sama jsem poslední dva měsíce poznala jaké to je ,když vám do života vejde nemoc se kterou se musím naučit žít a myslím,že se mi to díky mé rodině daří.Nevěděla jsem zda to napsat,ale udělám to ,když už zveřenuji svůj domov a rodinu.Také tak často říkat,že mi není dobře zní divně tak je lepší vědět o co jde.Mám Menierův syndrom,nebudu se o ní  rozepisovat,můžete se o té nemoci dočíst na netu.Je to nepříjemné a dost to člověka omezuje a tak když je dobře snažím se si užívat naplno co to jde a nehrotit věci,které pro mně nejsou vůbec důležité.

 Jo a máme nového člena rodiny,jmenuje se Filip.Všechno kouše,trhá,ale pak se na vás tak podívá těma očima no a můžete se zlobit?

Přeji vám všem krásný adventní čas,dívejte se na svět s láskou.Vaše Lenka